Easter Cup 2009
13. 4. 2009
EASTER CUP 2009
Od loňského ročníku tohohle turnaje uplynul plus minus pár dní rok a už zase jsme nasedali do aut na tu dlouhou cestu před celou republiku do Mostu. Letos jsme tušili, že to s výsledky nebude nějak slavné, neboť jistá část týmu musela zůstat doma, ale i přesto jsme doplněni o menší klučíky vyrazili do boje.
První den byl sraz o půl dvanácté před zimákem v Mostě. Když jsme se tak nějak našli, vyrazili jsme na hledání té správné místnosti, kde budeme trávit jistou část posledních dvaasedmdesáti hodin letošní sezóny. Po zjištění, že nás umístili do stejné jako loni, zavládla spokojenost, neboť ve srovnání s kabinou jiných týmů např. Teplic, kde to připomínalo spíše sklad sportovních potřeb, to byl luxus. Díky našemu malému počtu se mohli kluci patřičně roztahovat a užívat si prostoru, kterého je v naší kabině na Úvoze opravdu málo. Když se kluci vybalili, rozcvičili a oblíkli, přišel na řadu první zápas.
Do souboje s Berounem jsme nenastoupili zrovna nejlíp a už ve třetí minutě musel Vilda nadvakrát likvidovat šanci berounských střelců. Jenže pak se k puku dostal Pípa Chroust a střelou po zemi nás poslal do vedení 1:0. Ve dvanácté minutě se k puku dostal opět Pípa, ale tentokrát uspěl gólman Berouna a naopak se musel činit Vilda, který špičkou betonu vykopnul jedovatou střelu soupeře. V minutě čtrnácté se jeden z hráčů Berouna dostal do brejku, ale David Kolář ho skvělým obranným zákrokem odzbrojil a stav se tak neměnil. Ve třetí minutě druhé patnáctiminutovky se před modrou čarou napřáhl opět Pípa a jeho střelu gólman jen tak tak vyrazil do rohu. Jenže o pár minut později vystřelil jeden z berounských a leč jeho střelu Vilda vyrazil, tak nakonec skončil puk v síti, díky dorážce umístěné pod Vildův beton – 1:1. 120 sekund před koncem měli berounští obrovskou šanci na otočení skóre, když ujížděli sami na bránu, ale při pokusu o blafák jim puk sjel z čepele a skončil v rohu. Utkání tak skončilo remízou a do tabulky jsme si připsali jeden bod.
Jak se kluci vymotali ze zimáku, začali jsme pátrat v paměti, jak že se to dostaneme na hotel, ale pak se raději většina zařadila za ty, kteří přijeli už ve čtvrtek a cestu tak měli zmáknutou. Na recepci jsme se jakž takž dle přání rozdělili a šli hledat svoje pokojíky. Už ubytovaní jsme vyrazili zpět na zimák na večeři, slavnostní zahájení a dovednostní soutěže, ve kterých se nejdál, tedy do semifinále, dostal David a to v disciplíně rychlost. Večer, až se kluci odebrali do postelí, se většina sešla v hotelové restauračce a řešením různým témat tu strávila pěkných pár hodin. Jako hlavní, ale ne zrovna příjemnou, událostí prvního dne byla teplota Lukina Zemánka, která se vyšplhala až na hodnotu 39°C a poslala ho tak zpátky domů.
Další den bylo třeba vsát už kolem šesté hodiny, neboť zahájení dalšího zápasu bylo naplánováno na 8:20 a to proti HTA 2, na jejichž soupisce se mimo jiné objevil i nám dobře známí Patrik Vašíček. Ve druhé minutě Vojta naservíroval puk Márovi Krejčiříkovi před bránu, ale ten puk minul, a tak se na druhé straně musel činit Vilda. Poté opět s pukem za brankou míchal Vojta, ale za čáru ho nezasunul. Další minuty byly v režii týmu HTA, který nejdřív několika střelami dobýval Vildovu bránu, ten však tlak spolu s obránci ustál a bránu uhájil i když jeli hráči HTAčka dva na jednoho, ale trefili pouze tyč. Skóre se tak měnilo až ve druhé polovině, kdy jsme hned v úvodu dostali dva góly a i přesto, že se Pípa dostal do slibné šance, se nám snížit nepovedlo a naopak jsme inkasovali ještě jednou a bylo takřka rozhodnuto. Pár minut před koncem ještě HTA přidalo jeden gól pod Jirkovu vyrážečku a spokojeně odjelo do kabin.
Po obědě následoval další zápas. Meteor Třemošná, nám velmi dobře známí tým z loňského ročníku, byl opravdu vyrovnaným soupeřem a spravedlivě skončil výsledkem 0:0. Poté si pan Aulehla s Kolesem, Tádou, Pípou a Márou Krejčiříkem udělali výlet do Prahy, pan Stráský na kole objel nejbližší okolí a zbytek relaxoval na hotelu. Večer, po návratu výletníků, proběhlo sdělování dojmů, běhání po patrech hotelu, obdivování davu borců z Jamaiky, zkoumání která věc doletí z třináctého patra do čtvrtého rychleji a samozřejmě vítaní s Evčou Mudrychovou, která dojela alespoň na poslední den. A jako večerní program nemohly chybět ani holky, tedy vlastně jedna. Kačka ze Zbraslavi, která večer s velkým očekáváním navštívila pokoj pánů Davida, Vildy a Pípy.
V neděli ráno se nám jako první postavily Teplice a nutno podotknout, že jejich styl hry, tedy perfektní najíždění hráčů, parádní přihrávky a následné brejky, byl nepřekonatelný a i proto výsledek 2:6 v náš neprospěch. Tento zápas rozhodl, že poslední zápas turnaje a zároveň sezóny bude proti domácímu Mostu o 11. místo. Tento duel byl nesmírně napínavý až do konce. Pípa nás dvěma přesnými ranami dostal do vedení 2:0. Jenže díky dvěma střelám na druhé straně, které skončily za zády v polovině střídajícího Jirky srovnal Most na 2:2 a zároveň se vrátil zpět do brány Vilda. Přestože několik vteřin před koncem byly šance na obou stranách po třiceti minutách byl stav 2:2 a na řadu tak přišly nájezdy. I ty byly dlouho vyrovnané až Alex Mudrych dostal puk bekhendem za gólmana a mohli jsme si tak užít první a zároveň poslední vítězství.
Celé tři dny proběhly bez vážnějších problémů a byly takovou příjemnou tečkou za celou uplynulou sezónu, kterou lze i přes několik zádrhelů zhodnotit jako povedenou, plnou skvělých zážitků na které budeme ještě dlouho vzpomínat...
Rozlosování turnaje - http://www.avantgardsport.cz/images/pdf_files/ec09_roz99.pdf
Jednotlivé zápasy - http://www.avantgardsport.cz/
Výsledky - http://www.avantgardsport.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=202&Itemid=367&lang=cs